Rokuhoudou Yotsuiro Biyori NEW

Jako fanoušek pohodičky ocením každý přírůstek do škatulky iyashikei a na první pohled to vypadá, že zde není nic moc zkazit. Přeci jenom už z definice by relaxační tón neměl vyžadovat velké úsilí při tvorbě. Bohužel tento seriál je důkazem, že každý žánr klade na tvůrce stejné požadavky, jen v jiných kategoriích.

Dobré jídlo a pití je povětšinou asociováno s dobrou pohodou a proto není překvapením, že i tentokrát se vypravíme do podobných končin. Naším cílem bude tentokrát čajovna, kde překvapivě splašíte hrnek dobrého čaje. A ač interiér a v podstatě i exteriér spíše hraje na tradiční podobu japonských čajoven, tak sortiment je v našem případě trošku širší. Evidentně tu dělají i dobré kafíčko, kde vám ve stylu hipster kaváren našlehají mléko s piktogramem na pěně, ale k tomu dostanete bez problému i kus žvance. Od dortíků, poháru až po tradičnější jídla, kdy si i slušně nacpete bříška o polední přestávce či zakončíte den večeří.

To není nikterak originální prostředí seriálu, to co tomu do jisté míry dává jiskru výjimečnosti je fakt, že personál je tvořen čtyřmi sličnými… hochy. Ano, je to jedna z těch situací, kdy chci ke všemu přistupovat s otevřenou hlavou, ale nebudu si hrát na indiferentního boha a na rovinu to přiznám. Samozřejmě, že bych preferoval, kdyby se chod čajovny odehrával pod nalakovanými palci čtyř slečen. Kámen úrazu je v tom, že pokud je v anime sausage fest, tak kluci mají na můj vkus a sexuální orientaci až moc šamponový kukuč. Zde to není aspoň dovedeno do extrému po vizuální stránce jako např. v The Royal Tutor, ale rozhodně se připravte, že testosteronu tu je pouze špetka.

Kyousui Tougoku: An input doesn’t necessarily produce an output, though.

Design postav vem i čertík, ale problém je spíš v chování naší přeslazené partičky. Naštěstí je to alespoň lehce vybalancované faktem, že návštěvníci tvoří i docela demograficky dobře namíchané lidičky. I když se tu a tam vyskytne postava, s kterou se potkáme vícekrát, tak se musíme smířit s tím, že naše hlavní čtyrka zůstane stabilním elementem a zbytek se nám tu míhá dle potřeby. A koho tu tedy máme?

Šéf je Sui, který nosí brýle. V kuchyni se pak motají Tsubaki a Tokitaka. Ty brýle nenosí. A baristu tu dělá Gregorio Valentino, kterému nikdo neřekne jinak než Gure. Ano, pro zpestření tu máme takového toho klasického cizince-necizince. Ale je to asi jediná postava, která je jen o pár milimetrů mimo šablonu, ale i ta troška tady stačí k tomu, aby docela vyčuhoval. Tohle je jeden z hlavních kamenů úrazu, protože takhle generickou partičku jsem opravdu dlouho neviděl. Ono v dalších dílech se alespoň tu a tam ukáže nějaký útržek backstory jednotlivých postav, takže se to trošku zlepší. Ale opravdu jen o píď, takže ve finále se budete cítit naprosto izolovaní od postav.

Kyousui Tougoku: No one needs coffee or sweets to survive, but they give you a little bit of relief.

Ač prostředí čajovny teoreticky může generovat tunu provozních problémů a pár se jich tu samozřejmě objeví, tak ruku s utěrkou na srdce, to by na jednu sezónu nestačilo. Ale jsem rád, že se seriál dotkl i této problematiky. Protože já jsem opravdu v určitých chvílích opravdu nevěděl, co čekat. Problémy jako zda udělat zákusek s jahodami nebo ne, nebo kde se zrovna na sluníčku vyhřívá kočka Kineko, která patří k nezbytnému inventáři čajovny, mě trošku vystrašily.

Vzhledem až k extrémně pozitivní atmosféře, a jak se kluci pěkně blýskali na sluníčku, jsem jen s hrůzou čekal, kdy začnou řešit trable ve stylu, jako že si zapomněli oholit nohy do práce. Naštěstí pár dramatičtějších odboček, které dávají smysl, se tu najde. Samozřejmě v rámci možnosti, nikdy není narušena čistě pozitivní nálada celého seriálu, s čímž se v tomto žánru dopředu sice počítá, ale nesmí se to až tak přehánět.

Takže Tsubaki nezůstane jen plachou eminencí u zákusků vzadu v kuchyni, ale dozvíme se, že jeho mňamky jsou dost sofistikované a má v tomto ohledu docela ambice. Nebo Sui, který zdědil podnik po dědovi, který chtěl aby on i s jeho bráchou pokračovali v tradici… tak to úplně nedopadlo dle představ dědy ze záhrobí. Brácha má trošku vyšší ambice a točí se okolo sofistikovanějšího byznysu ve stravování a ubytování, takže Sui na to zůstal sám. A nějaké to drobné rodinné jiskření nás bude provázet celým seriálem.

Kyousui Tougoku: With my love and my pixels, anything is possible.

Problém je, že to zůstane jen u toho jiskření. Všechny ty vedlejší cestičky, odbočky, flashbacky z minulosti apod. dávají naději, že se tu bude nakonec něco dít. Vše bylo bohužel ve finále zahráno do autu. A v pár případech jsem vlastně ani úplně nepochopil, proč se z dané události dělalo takové drama. Dobrým příkladem je právě Sui a jeho brácha. V podstatě ani nevím proč seriál tuhle dějovou linku přinesl, protože to byla nuda, nechápal jsem kde je vlastně problém a nakonec to nijak nedopadlo.

Formulka, které se drží seriál na začátku, kdy přijde zákazník, má nějaký problém a většinou se vyřeší rafinovaně tím, že se mu naservíruje dobré jídlo a pití, mi osobně sedl mnohem více. Epizodní charakter byl fajn, všechny delší dějové linky přes X epizod vždy dopadly žalostně.

Poslední ingrediencí, o kterou se seriál lehce snaží, je humor. Evidentně hlavně Gure byl předurčen jako hlavní komický prvek seriálu. A kluk ušatá se snaží, ale opět to vyznívá do ztracena jako prd ve vakuu. Možná jedna, max dvě scénky trošku pohnou vaším koutkem, ale jinak budete nechápavě čučet na obrazovku s pocitem, že se tam panáček smutně snaží o nehumoristické akrobacie.

Kyousui Tougoku: Let’s have our guests eat plenty.

Přes všechny výtky se na to pořád kouká docela fajn. Pokud vám jde čistě o relax, humor budete ignorovat a technická stránka vám přijde fajn (mně přišla), tak v tomto ohledu nebude zklamaní. Pokud rádi očíhnete pěkně nakreslené kluky, tak to pro vás znamená další velký bonus. Kvalita epizod trošku lítá, občas jsou zábavné a někdy zas málem umíráte nudou při koukání na marné snažení o alespoň vykřesání pidi jiskřičky zájmu. Celkově vzato i docela ok seriál, který má dost much. Ale asi zvláště slečny, co mají po ruce plácačky a Raid, tak si s nimi poradí a budou se bavit lépe než moje maličkost.