Restaurant to Another World

Show o baštění vždycky docela frčej. Slice of life kousky maj obecně slušnou fanouškovskou základnu. A hlavně Isekai žánr je velmi oblíbenej a točí se kolem cizích světů (většinou nějaká variace fantasy prostředí, kam šoupnete pár vykulenejch postaviček). Mno a teď si představte, že do fantasy světa nepřeneseme pár nebožáků a nebožaček, ale rovnou celou restauračku.

Ač premisa seriálu vypadá až banálně jednoduše, tak výsledek je víc než zajímavej. Příběh je o tom, že ve fantasy světě se jednou tejdně na náhodnejch místech objevěj s magickým “puf” těžký dubový dveře, který vedou do pohodový restauračky Nekoya.

Restaurečce šéfuje človíček Tenshu, kterej ji zdědil po svým dědečkovi. Jelikož návštěvníci z jinýho světa po kapsách nenosej japonskej yen, tak jako platidlo za bašty a občerstvení posloužej zlatý či stříbrný mince. A jelikož je Tenshu pohodář, tak občas někomu podstrojí i na sekeru.

Tenshu: Oh, right. Aletta-san, you said you were looking for work, didn’t you?

Celej seriál má sice epizodní styl, ale jednotlivý díly jsou chytře propojený. To je vše daný tím, že seriál se samozřejmě hodně soustředí na jednotlivý servírovaný mňamky, ale řekl bych, že ústřední tažnou silou je budování světa. Takže do restauračky nám nevcházej anonymní zákazníci, ale autoři nám každou postavičku či partičku první představej krátkým příběhem z jejich světa.

A ještě víc potěšujícím faktem je, že pokud v rohu místnosti zahlídneme elfí slečnu, jak si pochutnává na ovocným poháru, a která navíc není ústřední postavou zrovna probíhající epizody, tak si buďte jistý tím, že nám byla představená v nějakým předešlým příběhu.

Už ze struktury seriálu plyne, že seriál není až tak moc o jednotlivejch postavách. Tím se trošku vymezuje oproti ostatním seriálům ze škatulky slice of life. Naštěstí Tenshu tak úplně nestíhá, protože se stane dosti proslavenou žrádelnou. Tomu dopomáhá i fakt, že návštěvníci z fantasy světa jsou (jak to tak bývá) technologicky na úrovni středověku - tunu potravin ani neznaj a zbytek neuměj tak šikovně připravovat. Aby se tedy s návalem zákazníků vypořádal, tak mu v restauraci pomáhaj dvě servírky. A dobrou zprávou je, že ani jedna nepochází z lidskýho pokolení.

Aletta: Oh, I’m fine. I just don’t have very fond memories of cobbler’s tubers.

První slečnou je Aletta, která díky tomu že je ďáblice, tak má trošku problém na fantasy pracovním trhu. Paradoxně by s přehledem vyhrála soutěž o nejhodnější servírku. Prostě sympaťanda, která do seriálu přináší pohodovou atmosféru.

Druhou paní na holení je Kuro. Krom toho, že miluje kuřecí kuri, tak ji musíte zatleskat, že i ve svým úctihodným věku 35688 let, se v restauračce slušně ohání. No je to taky dračice, ale aby se vůbec do restauračky vešla, tak používá elfí formu. I když se k nám připojí později, tak je fajnový nejen poznat její backstory, ale i sledovat jak se vyvíjí. Trik je v tom, že při komunikaci s ostatníma používá telepatii, ale když si někdo získá její důvěru, tak použije hlasivky jak většina z nás smrtelníků. Ano, ve slice of life může bejt velkou událostí, i když na vás někdo promluví.

Aletta: It’ll be a little longer on the rest of your order. Please relax and enjoy.

Rozmanitost postaviček, který uvidíme baštit jejich oblíbený pokrmy, je úctihodný. Máme tady vše od rozverných trpajzlíků, hrdejch ještěrů, puberťáckejch dryád až po vznešený elfky. Vše velmi kvalitně nakreslený, i když animace jsou trošku statický.

Trošku zamrzí, že Tenshu, ač je hlavní postavou celýho seriálu, tak vždycky funguje jen tak v pozadí a věnuje se kuchtění. Krom jedný epizody, která poodkryje trošku z jeho minulosti, je jeho role zjednodušena na úroveň mikrovlnky. Taktéž Kuro se připojí k ansámblu docela pozdě a tedy nedostane moc prostoru. To je docela škoda, protože je to hodně zajímavá slečna.

Ač struktura seriálu může působit ze začátku čerstvě jak vymačkanej pomeranč, tak s dalším a dílem někdo může cejtit zatuchlej smrádek repetitivnosti. Sám jsem byl překvapenej faktem, že mně to nijak zvlášť nevadilo a tešil jsem se jak malej Jaromír na každej další díl, ale někoho by to mohlo trošku odradit, že se autoři zuby nehty držej stejný struktury příběhů díl za dílem.

Let’s just enjoy our meal, shall we?

Pokud vám zrovna nekručí v břiše a máte chuť na neskutečně relaxační kousek, tak tenhle seriál by vám mohl chutnat. Jedná se o velmi příjemnou podívanou bez nějakejch kritickejch chybiček. Nejedná se o veledílo, který by se zapsalo do historie či žebříčků, ale přesto mě hodně moc bavilo. A to je to nejdůležitější. Dobrou chuť!