One Week Friends

Takže se zas jednou setkáváme se starou dobrou známou - amnézií. Podejte jí ruku, poplácejte po zádech a pak na to zapomeňte. Naštěstí tentokrát to není ve stylu jednoduchý premisy o ztrátě paměti a rozšifrování nějaký záhady z minulosti. Amnézie v tomhle seriálu je hodně fikaná, selektivní a ač nedává moc smysl, tak jí to tentokrát odpustím. Protože jsem se dobře bavil.

Příběh se odehrává ve škole, kam chodí Fujimiya Kaori, která si postavila kolem sebe nepropustnej štít a totálně se straní veškerýmu okolí. Ač to může vypadat zprvu jako příklad extrémní introvertky, tak situace je mnohem komplikovanější. Malá slečna trpí fantasktní formou amnézie, kdy na konci každýho tejdne zapomene na všechny vzpomínky, který si vytvořila se svými přáteli. Pokud teď přemejšlíte, co je ta za podivný pravidla, tak musím zdůraznit, že se to netýká rodinnejch příslušníků.

A to vše je samozřejmě signifikantním důvodem, proč se ke svýmu okolí chová trošku stylem nakrklýho mrzouta. To tak trochu nedá spát spolužákovi Hase Yuukimu, kterýmu neujde, že Fujimiya vždycky sedí ve třídě sama a straní se okolí. Pravej důvod samozřejmě nezná, ale je odhodlanej se s ní skamarádit a to i přes to, že šance po první nesmělý oťukávačce vypadaj dost černě.

Saki Yamagishi: Friends share yummy things, as well as fun things.

Ač premisa seriálu vypadá trošilinku bláznivě a přitažená za dreadatý vlasy do dýlky několika kilometrů, tak se přiznám, že mi to v tomhle případě nijak zvlášť nevadilo. A to jsem často alergickej i na malý nelogičtnosti či chujovinky ze země Fantasmagorie. Důvodem je, že celej seriál má takovou strašně fajnovou atmosféru. Je to jak extra umně namíchanej drink - 1dc melancholičnosti, 2dc cukru, 1dc roztomilosti a kapka humoru nakonec. Ledacos mu prostě odpustíte.

Kromě naší hlavní dvojky tu samozřejmě máme další postavy jako nejlepší kamarád Haseho Shougo, kterej suše komentuje marný snažení svýho zarputilýho kámoše. Za zmínku určitě stojí i Saki. Pokud se o někom říká, že nosí hlavu v oblacích, tak naše milá slečna ji má minimálně na oběžný dráze. Už dle receptu na drink víme, že toho humoru tu zas tolik není, ale Saki rozhodně přinese pár srandovních scének na seriálovej podnos.

Shougo Kiryuu: I saw your text. Not that I care, but it was too long.

Seriál má takový vysoce příjemný grafický zpracování, který je jak balzám pro vaše kukadla. Jemná paleta, vše vypadá jak vybarvený vodovkama. Obrázky okolo vás vás možná nepřesvědčily, ale musím říct, že v prezentaci emocí je seriál neskutečně přesvědčivej. V jednoduchosti je prostě často krása. Speciálně pokud je Fujima v režimu prdím na celej svět, tak se mračíte s ní. Ale pokud je v dobrý náladě a zasměje se, tak pravděpodobně budete přiblble čučet na TV jak já a na tváři se bude chlubit úsměvem taky.

Samotnej Hase je takovej ten klasickej prototyp neohrabanýho školáka, v učení lehce pokulhává, občas se chová sobecky a trošku nám hošánek i žárlí, ale jinak má srdce na správným místě a rozhodně sem s jeho postavou byl naprosto v pohodě. Ono je to v podstatě zajímavý, protože seriál stojí na mega nerealistický myšlence rekurentní a selektivní ztráty paměti, ale jednotlivý postavy i situace, do kterejch se postavičky dostanou, působěj naprosto realisticky.

Fujima je naopak šikulka, co se týče školní látky. Vyniká hlavně v matematice. Je samozřejmý, že její sociální život je slušně na pikaču. A tak je opravdu pohlazením na duši sledovat její cestu, jak si postupně najde přátele a raduje se z maličkostí, jako že si po škole s nimi skočí na nějakou mňamku. A k tomu ještě sama je docela kulinářská polobohyně, co se týče přípravy školní sváči. A samozřejmě vše je mnohem veselejší, pokud ji můžete najednou připravit i pro někoho jinýho.

Yuuki Hase: If you’re pessimistic, sometimes things that should have worked out don’t.

Na to, že tempo seriálu je docela relaxační, tak překvapivě představí i vedlejší charaktery v detailnějším světle. Ač většinou panuje taková lehká melancholie, tak tu samozřejmě nemáme nouzi ani o pár dramatičtějších situací. Krom přátelství tu tak lehce a nenápadně visej ve vzduchu i romantičtější myšlenky. I emočně prázdnejm divákům určitě docvakne, že Hase minimálně přemejšlí i nějakým tom randění a vztah mezi Saki a Shougo je evidentně nejen o přátelství, ale má další roviny.

Každopádně v tomhle směru seriál udělá jen velmi opatrný krůčky ve stylu hraní na slepou bábu ve skladu s municí. Takže pokud byste rádi viděli příběh rozvinutej i v tomhle směru, tak vás musím zklamat. Osobně bych to asi ocenil, nějaký ty sexuální orgie v japonským stylu jako držení se za ruku apod. Ale nevidím to jako zásadní chybu. Seriál je hlavně o přátelství.

Shougo Kiryuu: You can only become friends by talking, and finding out whether you get along.

Pro mě se ze seriálu vyklubalo milý překvapení, protože jsem dle popisku nečekal žádnej zázrak. Ano, příběh stojí na základech, který nedávaj moc smysl ani v Bohnicích při odpoledním čaji, kde si místo cukru sypete do hrníčku pilule. Tempo seriálu je pomalounký a relaxační. Nijak zvlášť se toho neděje. Přesto je tam všudypřítomný napětí, co se stane každej další tejden, kdy Fujima ztratí v pondělí vzpomínky na svoje přátele. Podivná premisa seriálu je docela živnou půdou pro lapsy, takže si člověk užije i dost logickejch děr v příběhu. Přesto… realističnost postav, roztomilost příběhu a pro mě hlavně postava Fujimiya Kaori (včetně její mamky ve stylu, že hruška nepadá daleko od stromu) jsou pluskama, který není možný ignorovat. Pokud hledáte menší anime, který vás pohladí na různejch částech těla, tak hopsa hejsa… tohle není špatná volba.