Magical Girl Ore

Žánr magických holek mi obecně nijak zvlášť neučaroval, stále čekám na kousek, co mě přesvědčí, že se zábava skrývá i v těchto koutech. V koutech, na které pohlížím stále jako na trošku divné tentononce. No a pokud uděláte seriál, který je parodií zrovna téhle škatulky, tak co dostanete ve finále? Ano, ještě větší podivnost.

Kratičký abstrakt k tomuhle seriálu je jedna z nejšílenějších věcí, co sem kdy četl. A taky jeden z hlavních důvodů, proč jsem si pln očekávání a s úsměvem na tváři bez mrknutí oka pustil první epizodu. Nemůžete mi vyčítat, že jsem byl zvědavý. Tohle mělo potenciál. Mohlo se z toho vyklubat buď geniální dílko anebo nedodělek. A jak to ve finále dopadlo je právě předmětem této recenze.

15-letá holčina Saki se snaží s kámoškou odstartovat amatérskou JPopovou idol skupinu. A ke všemu je ještě zamilovaná až po uši do bratra té samé kamarádky. Zmíněný bratr čirou náhodou zas svojí idol skupinu s dalším týpkem. Aby se nám to zamotalo ještě víc, tak zmíněná kámoška Sakuyo je zas zabouchlá do Saki. A pokud máte pocit, že váš mozek nedostatečně vycvičená telenovely přestává stíhat, tak absolutní chaos nastolí mužská pidi víla (opravdu!) Kokoro-chan, která vypadá jak miniaturní modýlek na náborovém letáku Yakuzi.

Saki Uno: The magical girl life is far too violent.

Kokoro-chan na férovku oznámí, že milá máti Saki je ex magická slečna a že by naše holky po ní mohli přebrat řemeslo. V podobnejch seriálech jde samozřejmě vždy o moment, kdy se holky přetransformujou do magickejch bouchaček. Stejný kouzlo zažijeme i zde. I když v tomhle případě jde tak trošku o kouzlo nechtěnýho. Podobný transformace obvykle bejvaj ze škatulky oku lahodících, v tomhle případě je to podívaná pro opravdový fajnšmekry. Něco ve stylu travesti show sponzorovanou dealery steroidů.

No minimálně transformace do pocukrovanýho Arnolda Schwarzeneggera evidentně nevadí subjektu lásky Saki, protože brácha nemůže evidentně sundat z oči od svalnatejch stehen. Někdo má rád buchty a někdo svaly… proti gustu nic nemám, ale Mohiro (tak se brácha zove) je obecně totální přitroublo, který v podstatě nemluví, chodí jen z místa A na místo B a blbě čumí. Takže jsme docela v bezpečí, že se nám to tu nezvrhne.

A v tomhle bláznivým stylu seriál vesele jede celou sezónu. Na začátku je to slušná zábava, bohužel se to přejí až nepříjemně rychle. Mám dojem, že po druhý či třetí epizodě už jsem měl dost tendence brutálně zívat, že by i lev stydlivě zalez za gauč. Premisa seriálu a různý vtípky se opakujou až do úplnýho zblbnutí. První boj se záporákama, který vypadaj jak transformovaný veverky do podoby … pocukrovanejch a řádně retardovanejch reinkarnací Arnolda Schwarzeneggera (vypadá to, že náš milej terminátor byl předlohou pro minimálně polovinu osob), je docela zábavnej a rozhodně překvapivej. Nuda bohužel panuje i v oddělení akce.

Sakuyo Mikage: From the moment I was born, you were my sun, and I was your Pluto, orbiting you from afar… Now, I know Pluto may no longer be a planet, but that’s not relevant here.

Ač se vtípky opakujou s frekvencí, která po chvíli leze krkem, tak některý mě vytrvale slušně bavili. Nejlepší je asi běh Saki do školy se snídaní. Bohužel seriál se tak trošku stal obětí archetypů, který se snažil parodovat - žánr magickejch holek a idol skupin. Když si zvyknete na trošku netypický prvky seriálu, tak se ve finále ani tak moc neliší od slabších zástupců uvedenejch žánrů.

I tak musím ocenit smeknutím princezničkový korunky (postupně se taky evidentně dostávám do nálady seriálu… kam sem jen zašantročil ty lodičky?), že je tu pár úžasnejch scének. Kreativita tvůrců čas od času překvapila, dostala se na výsluní a kopla nudu do zadku. Velmi slušný bylo nastoupení záporáků, který ničili dokonce animaci celýho seriálu (slušnej skill, že?). Potěšil srandovní souboj o to, kdo dýl vydrží dřepět v sauně. A bláznivá epizoda s Godzillou připomenula, že není špatný občas mít pocit co se kurnik děje.

Saki Uno: Sticking my butt out now won’t lead to anything but sadness!

Většina dílů se drží podobný formulky… Mohiro se dostane do trablů, holky se transformujou do fešnejch namakanců, všude se rojej pestrobarevný veverkoidní démoni a holky jim daj na šišku. Nečekejte nějakou promakanou choreografii akčních scének. Většinou neuvidíte skoro nic a dočkáte se jen happyendu s tunou krvavejch skvrn na scéně. Nějaká hlavní linie příběhu je v podstatě neexistující. A nějakýho vyústění se nakonec i dočkáme. Dá se říct, že je dokonce lehce překvapující, ale rozhodně se nejedná o žádnej zázrak epickejch rozměrů.

Vlastní postavy jsou hodně jednoduchý kulisy. Saki i Sakuyo jsou vcelku sympaťandy, ale bez jakýkoliv hloubky. Zbytek postav funguje naprosto stejným stylem. Ve finále se opravdu jedná jen skoro o čistou parodie, hříčku bez nějakýho většího vývoje v ději, psychologii postav či světa samotnýho.

Technický zpracování tvrdě zrcadlí realitu menšího budgetu. Pozadí jsou schematický, animace jednoduchý a obecně produkce je dostačující, ale rozhodně si nesednete údivem na prdelku.

Saki Uno: I don’t get what you’re saying, but I definitely understand!

Pokud máte náladičku na odpočinkovější podívanou, rádi byste vyzkoušeli parodii, co si utahuje ze žánrů jako magický holky či idol anime, tak jste na správný adrese. Rozhodně zafunguje líp, pokud tyhle žánry sledujete ve vyšší míře (což bohužel není případ mý maličkosti). Dá se říct, že si utahuje i z celýho anime světa a produkce za ním. Menší či větší demolice žánrů jsou vetšinou dost oblíbenou laskominou pro fanoušky, v tomhle případě to ovšem nepůsobí jako mňam mňam pochoutka, ale spíš jako zboží ve slevě… s dobou trvanlivosti lehounce na hraně. Takže konzumujte jen na vlastní nebezpečí.