Made in Abyss

Tenhle seriál přináší slušnej nášup originality a to hlavně svým fantaskním světem, kterej jde opravdu do hloubky (a to doslova). A pokud máte rádi Verneovky, tak zažijete podobný chvilky jako u četby dobrodružnejch románů. Škoda, že to ve finále není jen o radosti z objevování novýho a neznámýho světa. Ano, vynořej se nám tu i nějaký ty bubáci, co eventuálně sundaj celkový hodnocení o pár bodíků dolů.

Už z názvu je patrný, že tu bude někde schovaná nějaká propast. A panečku, že v tomhle případě jde o jednu pořádnou jámu. Ale její megalomanský rozměry nejsou jedinou charakteristikou tohodle záhadnýho fenoménu. V útrobách propasti je poschováváno plno mystickejch artefaktů a navíc si mezi tím spokojeně žije hodně podivná fauna a flóra. Tyhle poznatky máme díky dobrodružnějším povahám, který se ako novodobí suchozemští potápěči vydávaj na nebezpečný výpravy do propasti a na povrch přinášej nejen zmíněný podivný předměty, který se daj zpeněžit, ale taky tunu informací o zajímavostech a taky hrůzách, který dole číhaj.

Samozřejmě všichni netrpělivě čekaj na rozluštení hlavní záhady, která všem vrtá v makovicích - co se kurnik schovává na úplným dně. A nejblíže k odpovědi jsou tzv. Bílý píšťalky, což je elitní vrstva průzkůmníků a průzkumnic, který se prokrtkovali nejhlouběji a na povrchu jsou oslavovány jako hvězdy. Jednou takovou píšťalkou je či byla i Lyza - máti naší hlavní hrdinky, která se ztratila někde v hlubinách.

Riko: Oh, come on, Reg, you don’t need to act so embarrassed.

Seriál startuje v bezmála v pohádkovým duchu, ke kterýmu přispívá i zajímavý grafický zpracování, který lehce evokuje filmovou produkci studia Ghibli. Přímo u propasti stojí městečko, ve kterým žije dcera zmíněný Lyzy. Riko je malá holčička, který se na krku houpe prozatím pouze červená píšťalka. To znamená, že se může pohybovat pouze v rámci nejvyššího patra. A přesně tam na vzdory všem předpokladům narazí na robůtka, kterej vypadá jako malej kluk a jako už je zvykem… taky trpí ztrátou paměti. Ano, stará dobrá amnézie opět vrací úder. Jelikož si nepamatuje ani svoje jméno, tak mu Riko dá jméno Reg. A tyhle dva se bude náš příběh od týhle chvíle soustředit.

Ač seriál začne skoro jako klasický slice of life - drobný vtípky, malý dobrodružství naší dvojky a dalších dětí, tak brzo přijde zlom. A tohle je můj první problém se seriálem, protože tempo celýho seriálu je opravdu dost nevyrovnaný. Po blbnutí na povrchu, který není nijak zvlášť akčně naladěný a plný dějovejch zvratů, konečně přichází očekávanej sestup naší dvojky do útrob propasti. A třetina seriálu je fuč.

Vlastní objevování světa tam dole je jeden z nejzábavnějších aspektů seriálu (a vůbec podobný objevování tam dole v reálným životě bejvá taky dost zábavný, že). Trik vězí v tom, že každý patro propasti nabízí nejen vzácnější artefakty, ale i nebezpečnější potvoráky. Svým způsobem je každý patro originální, protože pravidla i hrozby jsou unikátní. Skoro to připomíná nějakou gamesku, kde v každý úrovni na vás čeká nejen speciální boss ale i vyšší obtížnost.

Ouzen: We’re talking about Lyza here, so I bet she’s already found a new weapon.

Ač svět je zajímavej, tak z pohledu hlavního příběhu či vývoje postav je to takový nerozhodný přešlapování na místě. Jsou tu události, který působěj jen jako výstřely slepejma do tmy, a maj absolutně nulovej vliv na průběh celýho příběh.u A druhej problém, co mám, se týká naší dvojky cestovatelů. Pokud očíhnete ostatní recenze tady, tak je jasný, že roztomilý holčičky, co prováděj lumpárny, mě dost bavěj. Pokud jsou navíc chytřejší než vrstevníci, tak je to pro mě vždycky bonus. A Riko vše docela splňuje (okej, před spaním si nečte o kvantový fyzice), ale je až moc otravná a těžce nevtipná. A Reg ač v vzhledem v podstatě normální kluk, tak se chová jak robot na bílým mechanickým koni. Toho hodit do ohromnýho mlýnku, tak dostanete instantní nudu.

Riko ani Reg mě prostě nijak zvlášť neuchvátili a nevypěstoval jsem si k nim ten správnej empatickej vztah. O to je to smutnější, protože dobrodružství, který zažívaj, není rozhodně klasickej víkendovej piknik v trávě. Protože v našem světě vám tráva nechce utrhat nožičky. A jak postupujou hlouběji a hlouběji, tak je to skoro metaforou cesty do pekla. Takže brutality a napínavejch scén přibejvá. V takovejch chvílích by se hodilo sedět na okraji gauče, napětím ani nedutat a čekat, jak to vše dopadne a strachovat se o osud našich dobrodruhů. Samozřejmě, že mi jejich osud nebyl totálně fuk, ale neprožíval sem to tak, jak bych asi měl. A to je druhá třetina seriálu.

Riko: However, is that thing really even useful?

Pokud jsou první 2 třetiny seriálu takový nemastný, neslaný, tak naštěstí finální díly se nám rozperděj tím správným způsobem. Najednou hlavní příběhová linka postupuje mílovejma krokama přerostlýho obra… na chůdech. Taktéž nám tu někdo zhasne křišťálovej lustr. Tím chci říct, že atmosféra notně potemní. A nutno říct, že jde často o záležitosti, který lidi se slabšíma žaludkama donutěj si tu a tam nenápadně blinknout do pytlíku či alespoň zavřít oči.

Ale prostě najednou cejtíte, že seriál konečně začal. Temnější barvy mu slušej. Najednou je zřejmý, že tempo tu je opravdu velkej problém. Najednou tu dokonce máme i prodlouženou epizodu, prostě standardní stopáž nestačí vše důležitý dovyprávět. Kdyby se jen autoři seriálu neflákali v předchozích dílej, co? A dokonce i potkáme nejlepší postavu seriálu - Nanachi. Vtipný je, že prodeje mangy se rozjeli taktéž v momentě představení týhle excelentní postavičky.

Ale pro úplnost musím zmínit i poslední problém a to je humor. I pokud tenhle příběh není rozhodně roztomilou, dobrodružnou povídačkou. Tak všichni věděj, že i v dramatickejch chvílích nějaká ta humorná epizodka pomůže uvolnit napětí. Tragédie je, že naše komický situace se v podstatě točej kolem… Regova pindíka ve stylu jak moc seš opravdu robot. Ehm.

Alespoň technický zpracování seriálu je parádička. Grafický ztvárnění je zajímavý, občas dost cartoonish a veselý, ale mňamkoidní. Lehce může působit jako moc velkej kontrast k temnější náplni seriálu, ale originalita se u mě cení. A pak samozřejmě nemůžu zapomenout na soundtrack, kterej je opravdu úžasňákovej. A určitě zajímavým faktem pro všechny audiofily bude informace, že se ho zhostil Kevin Penkin, maník ze země klokanů… tedy Austrálie. Jo, tenhle seriál občas překvapí.

Riko: Talk about traumatizing a little girl!

Suprovej seriál pro všechny fanoušky dobrodružnejch záležitostí, kterým nevadí nějaká ta krvavá kapka brutality či depresivněji laděnej děj. Jsou tu nějaký ty mouchy tu a tam a bohužel ani samotnej příběh nepůsobí uzavřeně a finále ve vás nechá pocit, že by to chtělo další sezónu. Ale naštěstí pokračování již bylo oznámeno, takže se můžeme všichni těšit.