Hanebado!

Nad seriály, které se točí okolo nějaký sportu, mnozí ohrnují nosánky, kroutí ušima či jen posměšně vyplazují jazyk. Ono samozřejmě hodně záleží o jaký konkrétní sport se zrovna jedná. Máme divácky atraktivnější sporty a pak ty, o které se zajímá tvrdé jádro fanoušků. Hanebado! je o badmintonu. Mně osobně přijde badminton dostatečně atraktivní. Už jen proto, že se hraje s roztomilým míčkem, co má křidýlka. Ale pochopím lidi, co teď začali provádět grimasy.

Vlastní seriál začíná v opravdu oslnivém stylu. První, co vás práskne jak brýle na gumičku přes ksicht, je technické zpracování. Ač badminton vypadá na první pohled jako pohodová pinkačka a v podobném stylu ji často zahlídnete třeba na dovolené v kempu. Znáte to… v jedné ruce pivko, v druhé raketa, a míček pomalinku hopsající přes síť. Pokud stejnou hru uvidíte na profesionální úrovni, tak nestačíte kulit oči. Jedná se o hodně rychlý sport, neskutečně náročný na fyzičku a taktika má výrazný dopad na tom, jak zápas ve finále dopadne.

Právě při sledování vlastní hry vynikne výše zmíněné technické zpracování. Je to prostě hodně povedeně sestříhané. Dynamická kamera plynule mění hledáček a nadstandardní počet snímků za sekundu dodá pocit plynulosti. Budete svědky animovaného eposu, kde ústřední roli hraje míček… a tuna potu. Ale právě ty drobné zoom pohledy na řeč těla, výrazy v obličeji či jen pohled na to, jak drží hráčka raketu v ruce tomu všemu dodávají ty správné koule a zápasy jsou prostě slušně hyped. Opravdu to skoro připomíná akční scény, jen místo krve všude lítá pot. V tomhle směru je to trošku přeháňka, ale proč ne… každý má nějakou tu svou libůstku, že? Romantici mezi námi si mohou představit, že si holky pinkají v dešti.

Nagisa Aragaki: The only thing people without talent are good for is making people with talent look good.

Seriál se odehrává klasicky ve školním prostředí, kde funguje badmintonový sportovní klub. A nejde jen o to, aby holky (nějaký kluk se sem tam taky najde) daly svému tělu trošku fyzicky zabrat. Cílem jsou samozřejmě turnaje a to jak mezi konkurenčními školami, tak i jeden vyšší cíl. Existuje tu piedestal ve formě národní soutěže. A kdo že bude o pohár bojovat? Nutno pochválit docela různorodé a pestrobarevné osazenstvo.

V hlavní roli tu máme Ayano. Holka, co má přirozený talent od přírody. Je tu samozřejmě troška toho nutného koření ve formě zádrhele. V první řadě je to její hodně divná rodinná situace a pak ještě jedna chybička na kráse a to že milá holka trucuje a badminton nechce hrát. Samozřejmě to pro nás dobře dopadne, protože její kámoška z dětství Erena ji přesvědčí, aby to mu dala ještě nějaký ten míček… tedy šanci.

Ayano vám asi pod kůži nezaleze, v normálním režimu je to docela roztomilá holka, ale její transformace do Darth Ayano jsou trošilinku děsivá. I Darth Vader by stáhl mečík mezi nohy a šel se uklidit do kouta, aby nedostal míčkem do helmy. Ač se hodně věcí v seriálu točí kolem její osůbky, tak pořád máte taková pocit, že je tak trošku vedlejší postavou a je tedy trošku problém jí držet palce. Navíc její komplikovaná rodinná situace z toho dělá až moc divné drama. Speciálně její máti by bez problémů vyhrála cenu o nejhorší anime matku.

Elena Fujisawa: You’re a lot more man-hungry than you look…

Druhá hlavní hvězda v trenkách je Nagisa, která už pohledu vypadá jako zažraná sportovkyně. Svalnatý nohy… ruce… prostě všechno. Ač jde tvrdě za svým cílem a občas opravdu stylem hlava nehlava, tak je to docela sympaťanda. Ale musím suše konstatovat, že mi v tomhle seriálu prostě chyběl koncept mojí nejlepší holky. Vedlejší postavičky jsou paradoxně možná i zajímavější, jako výše zmíněná Erena, Riko nebo Yuu i s jejím kouzelně vtipným účesem. Ale prostoru dostanou opravdu velmi pomálu.

Jak jsem naznačil, že seriál začíná ve velkém stylu a vypadá to na parádní podívanou, tak bohužel postupem času to jde lehounce do kytek. Samozřejmě záleží na vašich preferencích. Máme tu takový ten fajnový mix slice of life, sportovního nadšení a soutěživosti, a samozřejmě i nedílný podíl drama chvilek, který k životu patří. A minimálně napjatější chvilky působily reálně. Podobný mixík je pro mě docela atraktivní.

Bohužel jakási nenažranost autorů to nakonec zredukovala jen na badmintonový mače a na drama. Drama nejen s velkým D, ale i s vykřičníkem na konci. Řeknu to asi takhle, že v určitý moment bych se ani nedivil, kdyby přilítnuli nakrknutý emzáci a začali šířit epidemii kosmických spalniček. A zároveň i jednotlivý postavy ustoupily do pozadí. Například trenér holek, u kterého jste čekali, že bude hrát výraznější roli v celém příběhu, jen občas vytáhl na světlo svojí blonďatou kštici a pak zase zalezl do nory. A z Ayano se stal mechanický robot s občasnými krutohláškami. Nemáte páru, co si myslí nebo cítí. Vedlejší postavy se už jen občas mihly na obrazovce a když měly mega štěstí, tak stihly prohodit nějaké to moudro.

Ayano Hanesaki: Wanna play? I bet you won’t. Your knee seems pretty wrecked. Not that your knee would make the real difference.

K tomu se do příběhu zamíchá tuna protivnic z jiných klubů, v případě Ayano i rodinných příslušnic, které by dle mého názoru místo badmintonové rakety měly držet v ruce předpis na prášky na hlavu. Je toho tady až moc a celý drama působí až moc uměle, že toho ve finále máte přes míru a cuky to celé totálně ignorovat. Naštěstí je tu pořád dost světlých momentů. Epizody věnované historii pár postav jsou zajímavé a alespoň jednotlivé backstory objasní pár otázek. V případě máti Ayano samozřejmě nevymyslíte nic, co by nějak obhajovalo její připitomnělé jednání, takže ta zůstane navždy zapsaná v rodinných příručkách jako odstrašující případ.

A pak tu máme samozřejmě i středobod celého seriálu - badmintonové zápasy. Samozřejmě pár výsledků her dokážete odhadnout dopředu, ale ruku na srdce je to pořád pravděpodobnost jedna ku jedné, takže Nostradamus z vás tak jako tak nebude. Ale i tak zažijete dost napětí. A minimálně se na to vše parádně kouká. Mnozí se báli, že seriál nedokáže při produkčním presu udržet kvalitu prvních epizod. Naštěstí tyto obavy byly liché. Neříkám, že tu a tam nějaká ta drobnost neulítla, ale technicky je to super podívaná od začátku do konce.

Elena Fujisawa: “Loving something is the key to getting good at it,” as they say.

Pokud máte rádi badminton, tak netřeba váhat. Pokud máte rádi sportovní anime, tak je to velmi dobrá volba. Pokud máte alergii na předramatizovaný situace, tak běžte jako o život co nejdále. Protože v tomto případě by vám naskákaly pupínky velikosti hor v Himalájích. A to i s přiblbě čumějícíma kozama na pahorcích jako bonus. Pro mě to bylo takové lehce lepší sportovní drama. Škoda, kdyby to bylo jen líp zrežírované/napsané, tak to mohla být badmintonová podívaná hodna vašich televizí. Bohužel ve výsledku je to 7… a to s hodně odřenýma ušima.