Caligula

Takže tohle veledílko, který se neúspěšně snaží uplíst z hovínka růžovej baráček pro Barbie, je založený na hře The Caligula Effect, s kterou jste si mohli zablbnout na konzolích. Pokud jste ji hráli, tak se pravděpodobně budete bavit o trošku líp a pevně doufám, že taky budete mít mnohem míň WTF momentů než herním příběhem nezasažená populace. Protože anime seriál ve vás může vyvolat hodně typů reakcí, ale tenhle sází především na jednu a to Pomóóóc, co se to kurnik děje?

Jedna věc je sledovat evidentně bláznivější seriál, kdy je oslavovaná absurdnost situací a nikdo neřeší, zda to dává smysl nebo ne. V případě seriálu Caligula je to trošku v opačným gardu. Vše začíná v docela vážným tónu, filozofický monology hlavního hrdiny Ritsu tomu dávaj zajímavou šťávu a vaše zvědavý já netrpělivě čeká, co se z toho všeho vyklube. Mno a pak to přijde jak blesk z čistýho nebe. Jedna z těch scének, při který se vám protočej panenky a řeknete si kurnik šopa. Pokud jste si začali dávat věci dohromady, tak se najednou rozpadnou jak hrad z písku na pláži, kde probíhá zemětřesení a hroši kousek vedle provozujou aerobik.

A tyhle WTF momenty se opakujou pravidelně jako ranní budíček. No ve finále, jsem prostě hodil potem zasmrádlej ručník do rohu. A začal se soustředit na triviální záhady typu, proč má Ritsu místo kravaty na obleku růži. Ale to neznamená, že zde nemáme žádnej příběh. A ač originalitou opravdu neoplývá, tak to není až tak hrozný. Minimálně základní myšlenka docela jde. Ve stylu Matrixu zde máme virtuální svět, kterej má pod palcem virtuální idol hvězda zovoucí se μ. Sem se uchylujou psychicky labilnější postavičky, co nedokážou řešit životní problémy.

Ritsu Shikishima: Some once said, if I were to save the world, I would spend 59 minutes understanding the problem and one minute resolving it.

Takže pokud jste plešatý a máte neodolatelnou chuť nosit ve vlasech růžový sponky s Hello Kitty, tak virtuální svět Mobius může bejt vaší vysněnou destinací. Na základě tohodle faktu ke zmatenosti příběhu přispívá i to, že naprosto většina postav prostě místo toho, aby se postavili čelem nějakýmu problému v reálným životě, tak zvolili útěk do virtuálního světa. Bohužel tam se vzorec jejich chování nijak zvlášť nezmění a retardovanost stále hraje prim. Pokud jsem řek, že příběh není žádnej zázrak, tak teoreticky by v tenhle moment mohla přijít záchrana z chumlu rozmanitejch postaviček. Možná? Snad?

Mno bohužel, v tomhle směru je situace ještě horší než s příběhem. Nebijte mě tvrdejma bagetama do hlavy, ale přiznám se, že často jsem ani nevěděl, kdo je kdo. A to proto, že je tu opravdu hodně postav. Speciálně to slušně roste, jak se příběh pomalu přesouvá ze skutečnosti do virtuálního světa Mobiusu. Postavy maj sice docela extravagantní designy, ale pokud stejným stylem pojmete všechny, tak jste si ve finále moc nepomohli.

Zářným případem je situace v jedný epizodě, kdy se všichni lehounce nedobrovolně ocitnou v místnosti pohromadě a vy na to čučíte jak tele na nový vrata s LCD obrazovkou a říkáte si, hm… tak to je pěknej kvíz a teď nemám tucha, kdo je kdo. Speciálně ženský postavičky jsou chuchel jednoho šedivýho nic a fungujou jen jako housle do počtu. Zbytek není o moc lepší, žádná hloubka postav a jen pár základních vlastností.

Ritsu Shikishima: Some men turn the pain of being stepped on into great pleasure.

A podobně jako NPC postavy v počítačovejch hrách mluvěj přirozeně jako spamy přeložený translátorem do češtiny, tak často vás budou doslova bolet uši z toho, co uslyšíte tady. Nepřirozeně znějící dialogy vám na zábavě nepřidaj. A extra bonusem je pak fakt, že nikam nevedou. Tím pádem jsou opravdu takovým otupujícím sypáním do čaje. Což se při sledování seriálu Caligula docela šikne, protože alespoň nemáte sílu moc dumat nad tím, co se tady děje.

Exekuce seriálu je opravdu sporná, přesto to není naštěstí vše kompletně na pikaču. Grafický zpracování je docela v pohodě. Animace sice skřípou často jak rezavá branka ve vichřici, ale nemůžu seriálu upřít, že je docela originální podívaná, která má svoje kouzlo. Je tu hodně CGI, ale vzhledem k tomu, že se jedná o adaptaci herního titulu, tak to beru jako řešení, co se přímo nabízelo. Jo občas to není tip top, ale přesto akční scény vypadaj správně počítačově, jak se u virtuálního světa očekává.

Ač jako celek je seriál průměrnej, tak tu nechyběj silný a povedený scény. To ho zachraňuje od pádu do černejch hloubek propasti totálního odpadu.

Kotarou Tomoe: There is no statute of limitations on mental trauma!

I přesto, že většina je tu tak psychicky fit, že sváděj vnitřní boje sami se sebou. Tak tu máme ještě kliku slušně potrhlejch záporáků. A ty krásně demonstrujou, že eskapismus se může opravdu řádně zvrtnout. Část, kdy je nám představena tahle úchylná partička patřila (pro mě) k těm nejsilnějším a nejlepším momentům seriálu. Prostě stručně řečeno si užijete nejobskurnější čajovej dýchánek, kterej je maniakální oslavou obžerství. Ukáže se, že ke štěstí vám nestačí jen baštit kopce dortíků, ale musíte spořádat i vlastní příbor.

Myšlenka, že utečete do virtuálního světa a začnete tenhle falešnej život brát jako novou realitu není rozhodně nic novýho pod sluncem. Ale pokud to sledujete na takhle psychicky pochroumaným vzorku populace, tak to má svý určitý kouzlo. Bohužel konflikt mezi zlou klikou a (asi) hodnou bandičkou je explozivní a akční tak, že vzduchem lítá v podstatě cokoliv, na co si vzpomenete. To ale nezakryje fakt, že tu chyběj strategický triky, napětí či cokoliv, co by dalo konfliktu nějakou hloubku.

A takto zmateně (trošku jako tahle recenze) probíhá i vlastní seriál. Autorskej tým provede pár klasickej kouzelnickejch triků, kdy ze zadnic začnou tahat náhodný události, aby to celý zflikovali před tím než dosáhneme konce sezóny. Ale jako obvykle, tady by už nepomohla ani svěcená voda v 5litrovým kanystru.

Kotono Kashiwaba: Men are all idiots.

Takhle člověk dopadne, když náhodně rozkouká sezónní seriál. Nedokážu zhodnotit, zda hráči původní hry by si z toho odnesli víc. Předpokládám, že zmatenost by celkově byla nižší než u mě. Přesto si nedovedu představit, že by někdo z tohodle seriálu byl extra odvařenej. U mě to teda rozhodně nezafungovalo, zůstal jsem notně syrovej a potřeboval bych v troubě ještě minimálně 30 minut na 200 °C. Ale třeba jste extrémní exot či exotka a uvaříte se do růžova hnedle jak ta jedle.