Plastic Memories

Romantika a sci-fi je jistě zajímavá kombinace pro pozdní vlahý večery. A pravděpodobně i pro ospalý rána, protože jak často na ulici potkáte človíčka něžně držící robota za packu při romantickým cukrování?

Tsukasa Mizugaki pokaká přijímačky na vejšku, šikovně zatahá za nitky přes známosti a nastoupí do Sion Artificial Intelligence Corporation. Tahle firma je zásadním kormidlem pro další směrování příběhu, protože je odpovědná za výrobu tzv. Giftií. Taková Giftia je jen obchodní označení pro vysoce sofistikovaný androidy, který byste ani se silnejma brejlema, mikroskopem a periskopem nerozeznali od živejch človíků.

Pokud sledujete současný demografický prognózy, tak SAI Corp. se věnuje slušně perspektivnímu businessu. Svobodná mamka chce malýho špunta? Jedna objednávka a má doma malou blonďatou androidku. Manžela uštkne zmije při sbírání borůvek. Jeden klik a bum - androidí manžílek konečně domů přinese plnej košík fialovejch kuliček. Samozřejmě všichni tušíme, k jakýmu účelu by se Giftie pořizovaly (a jen lehce připomínám, že jsou neroznatelný od živejch předloh) v reálným světě, ale seriál je pan slušňák, takže na tuhle oblast můžete zapomenout.

Isla: I hope one day, you’ll be reunited with the one you cherish.

Aby to nebylo až tak jednoduchý, tak tu máme jeden drobnej titanovej háček. Giftia má omezenou životnost a to přesně 81920 hodin (cca 9 let a 4 měsíce). Pokud je android po záruční době a nebyl deaktivovanej, tak mu rupne v bedně a rozjede soukromou berserkr party. Tsukasa nastoupí do speciálního oddělení firmy, která ma na starost ukončení kontraktu a tedy ideálně před startem nic moc party odejmutí androida majiteli a jeho návrat zpět do firmy ve stavu vypnutý mrtvolky.

Aby byl seriál zajímavější, tak Tsukasa vytvoří pracovní tým s Giftií, která se chlubí roztomilým jménem Isla a sama je taky dost roztomilá. To samozřejmě přináší romantickou složku do seriálu. A ač vám i beznadějně romantickej statistik řekne, že milenecký vztahy na pracovišti nekončívaj happy endem, tak kdo ví, zda se tohle pravidlo týká i androidek, že. A podle tohodle seriálu to vypadá, že v případě androidek je to no problem.

Anime z pracovního prostředí má pro mě osobně zajímavý kouzlo, ale přiznám se, že to evidentně neplatí u tohodle seriálu, protože i hlídač majáku má v práci totálně stresující honičku, proti celýmu tomuhle oddělení firmy. V současný době i když váš vysavač pošle x-krát denně na server info o tom, že tady bydlí pěkný prase, tak opravdu nechápu, proč je takovej problém vzdáleně poslat androida do offlinu. Místo toho naše dvojka sedne do auta, udělá si projížďku, u majitele si dá čaj a sušenky a snaží se majitele i androida ukecat, že přišel den D a bude vypínačka a pak při emocionální scénce Giftii vypnou. Opravdu odstrašující příklad produktivity na pracovišti.

Eru Miru: It’s natural to want to know everything about the man she loves!

Každopádně to není vše. Hlavní důvod proč Giftii rupne v bedně po určitý době je fakt, že spolu s vypnoutím taky přijde o všechny vzpomínky. Ten berserkr smysl dává, ale proč ta ztráta vzpomínek? V době, kdy dokážeme umělou inteligenci dotáhnout na magickou úroveň, kdy není rozeznatelná od práce našich mozečků, tak opravdu nechápu nutnost toho promázání, krom jedinýho účelu - přinýst do seriálu drama. Okej, Isla s oblibou používá slovíčko ERROR a, ale vzhledem k tomu, že to ostatní Giftie nedělaj, tak to beru jako srandovní a roztomilej osobní tik. Ale jinak fyzicky ani psychicky se Isla neliší nijak zvlášť od normální japonský slečinky.

Z těhlech důvodů je jakýkoliv drama pracovního charakteru spíš úsměvný. Ale rozhodně je tady pár vtipnejch momentů a slušná řádka fajn mini epizod na téma vztahu majitele s Giftií. Ale hlavní sílá seriálu je právě v romantickým pošťuchování mezi Tsukasa a Islou, který teda začně dostávat ostřejší obrysy až s pozdějšíma epizodama. Samozřejmě modří již tuší, že dramatickým prvkem ve ztahu je fakt, že Isla se pomalu blíží k datu expirace.

A nebudu prozrazovat konec, ale je nad slunce jasný, kam nám to všechno směřuje, takže citlivější diváci si můžou spokojeně připravit slušnou zásobu papírovejch kapesníčků. Nepřijdou na zmar.

Michiru Kinushima: It’s cruel to give someone false hope, you know!

Romantickej prvek je určitě nejsilnější zbraní seriálu, bohužel na ostatních frontách je to lehce na pováženou. Komediální stránka vás nijak zvlášť nerozesměje, postavičky jsou klasický archetypy z podobnejch seriálů. Psychologická hloubka chybí, takže pošťuchovačky na pracovišti nejsou úplně zářný. Pro fanoušky sci-fi je to taky docela zklamání, ne že by člověk v tomhle případě čekal nějakou hardcore scifárnu, ale nějaký hlubší info o Giftiích by určitě potěšilo nejen mě.

Technická stránka je slušně podařená. Futuristé mezi námi pravděpodobně zaplesaj nad pěknejma a pozitivníma pastelovejma barvičkama, kterejma je svět vykreslenej. Animace jsou v pohodičce. Úvodní i závěrečná znělka není nějaká extra hitovka, ale rozhodně neurazí.

Isla: E-Error!

Pokud k Plastic Memories budete přistupovat čistě jako k romantický muchlovačce, tak hádám budete spokojený. Pokud však vezmete v potaz další prvky seriálu a speciálně nevyužitej potenciál, tak začnete trošku brmlat. Obecně fanouškovská základna tohodle kousku je docela početná a hodnocení bývá povětšinou tak o 2 bodíky vyšší, ale z výše uvedenejch důvodů jsem se nepřipojil k táboru až takovejch vychvalovačů. To neznamé, že pokud mi někdo daruje Giftii, tak bych hodnocení nezved. Samozřejmě.