Gamers!

Někteří lidičky hrajou gamesky víc, někteří vůbec, ale většina si tu a tam alespoň zašmrdlá prstem na telefonu při romantický jízdě MHD-čkem. Takže jo, gamesení je ústředním tématem tohodle seriálu, což i amatérský Sherlockové pravděpodobně rozšifrovali už z názvu. Ale šéfkuchař se rozhod přidat i další ingredience a bohužel to s jednou zvanou demence, co roste v kraji zvaným Blbákov, trošku přehnal.

O tomhle anime jsem slyšel dost pochvalnejch řečiček, takže jsem k němu přistupoval docela s očekáváním. Klasicky tu máme školní prostředí a pár studentů, kteří rádi hrajou gamesky. Takže logicky tu existuje kroužek věnovánej lámaní joysticků a herních ovladačů. Se smutným povzdechnutím musím konstantovat, že náš protagonista Keita Amano je opravdu extrémní někňuba. Ač podobný utřifrňáky nemám moc v lásce, tak minimálně mu nemůžu upřít moment překvapení, kdy odmítne vstup do výše uvedenýho klubu.

A tím máme zaděláno na jednu z hlavních zápletek seriálu a to je lanaření Karen Tendou, nejhezčí školačky na škole a prezidentky klubu, několikrát odmítajícího Keity. A samozřejmě paradoxně (nebo možná spíš předvídatelně) se do Keity zabouchne a ač se snaží udržet ve škole před všema tvář, tak nutno podotknout, že nějakej ten lehkej stalking tu máme. Důvodem odmítaní není sociální mrštnost Keity ve stylu 150 kilový baletky, ale vyjímečně za to může jeho víra, že pokud chce hrát pro zábavu, tak se to exkluzivně vylučuje s kompetitivním hraním, který Karen lehce ve klubu tlačí.

Aguri: I’m 20% just kidding.

Tématu gamesení se seriál věnuje hodně, ale je to spíš takový nepovedený filozofický brmlání. Osobně se myslím, že oba pohledy se nevylučujou a každej kdo hraje, tak ho to rozhodně baví a dělá to pro zábavu, ale vždycky je tam nějaká míra soutěživosti. Minimálně se zlepšit a pokořit vlastní skóre.

Ale seriál se ve finále víc věnuje romantický stránce života na škole. Teď si vzpomeňte na takový ty klasický humoristický láskoidní gagy - jako, že omylem pošlete milostný psaníčko někomu jinýmu, trefíte virtuální pusinou někoho jinýho (styl notně vožralýho Amora) či vidíte někoho spolu a situaci si vyložíte totálně jinak než o co ve skutečnosti šlo. A teď si představte tyhle gagy nasekaný nonstop během 20 minut a máte docela slušnou představu o tom, jak probíhá klasická epizoda tohodle seriálu.

Aby to fungovalo, tak k tomu samozřejmě potřebujeme další postavičky. A pár jich tu k dispozici máme… Tasuku je podezřele fascinovanej Keitou a speciálně na začátku mu věnuje víc pozornosti než jeho přítelkyni Aguri, která tu prezentuje klasickou infantilní pipinu, ale nutno podotknout, že má epesní hlášky. Chiaki je plachá, ale sympaťanda, co miluje svoje gamesení a občas nějakou i vytvoří.

Aguri: My boyfriend’s being called a cheater by the girls he’s cheating on me with!

Většina charakterů je fajn, ale ustavičný nepřirozený tlačení postav, aby se chovali jako dementi začne bejt neskutečně ubíjející a unavující. Jako hlavní nekňuba Keita je totálně ztracenej případ a tak velký zázraky, který by ho dostali z bažiny trapnosti se nedějou ani v seriálech. Ale ostatní postavy měli docela naději, jen je scénář tlačí a tlačí tak, aby si každou vyložili tím nejhorším způsobem. A začne to působit nakonec tak, že celej svět se proměnil v idiokracii zabydlenou nesvéprávnou populací vodnatejch hlav.

Speciálně když narazíte na pár epizod, kdy vidíte v očích postav náznak inteligence, tak jsou najednou dost zábavný. Jak se říká všeho moc škodí. Není špatnej přístup částečně založit seriál na vršících se nedorozumění jak kupka hnoje za kravínem. Ale musí to bejt vtipný, já se osobně občas plácal do čela z tý demence, která vyústila ve většině případu v trapnou scénu. A musí to bejt taky čas od času proložený závanem zdravýho rozumu.

Konoha Hoshinomori: Whoa, stay away from me, Uglyhara. So vile.

Je to škoda, protože když se netlačilo na pilu, tak šlo o slušnou romantickou komedii. Fajnovkový momenty tu jsou, dokonce ty trubky dokážou zavítat i do složitější geometrie a zkonstruovat objekty a la milostný trojúhelníky. Ale vzhledem k tomu, že jeden vrchol trojúhelníku je ve stylu záměny osobnosti a další tvoří naše neohrabaná brambůrka Keita, tak to spíš připomíná nemotorný plácání tuleňů na hodně uklouzaným ledě.

Přiznám se, že jen to co tady teď sepisuju, tak kroutím hlavou nad tím, jak náš milej Keita, kterej vypadá jako docela rozumnej člověk, je naprosto neschopnej používat selskej rozum v reálným životě. Pokud hledáte absolutní protiklad slova street smart, tak je to přesně von. Před něj postavíte ohromnou ceduli s nápisem A a 10x se ho zeptáte, co to je a von vám vyjmenuje jakýkoliv písmena abecedy… krom samozřejmě A-čka. Nechci spoilovat, ale jejo neschopnost dát si 1 a 1 dohromady, kdy není schopen rozklíčovat, kdo se skrejvá za přezdívkou Mono (spoluhráčka z online hry) opravu bolí…

K technický stránce seriálu… je to taková zlatá střední cesta, možná lehce pod průměrem v pár ohledech. Takže forma i obsah jdou lehce ruku v ruce.

Aguri: Then again, you don’t have glasses, so you can’t be the straight man, either.

Takže tentokrát docela zklamání. Hodně světlejch momentů promíchanejch s těžkopádnou demencí. Pro instalatéry pravděpodobně vlhkej sen, jelikož tolik trubek pohromadě v životě neviděli.